31. 5. 2022 7:17| Rozhovor pro Parlamentní listy
Asi je jen málokdo, kdo by v těchto dnech neřešil nebývalé zdražování. Ceny rostou nejen u pohonných hmot a energií, ale v zásadě u všech druhů zboží a služeb. Kde hledat příčiny a jak z této „krize drahoty“ ven, popisuje ve velmi podrobném rozhovoru pro ParlamemtníListy.cz přední český ekonom a nově zvolený děkan Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, docent Miroslav Ševčík. „Vláda dosud nedělá málo, ale neudělala prakticky vůbec nic,“ nebere si servítky zároveň také ekonomický expert Trikolory. „Je nutné si uvědomit, že země Evropské unie a zvláště země eurozóny se nacházejí v dluhové pasti a je možné, že jedním z jejích cílů je tzv. monetizace veřejného dluhu. To zjednodušeně znamená snížit celkové zadlužení za cenu toho, že bude poměrně vysoká inflace,“ naznačuje možné příčiny dnešní krize Ševčík, který na rozdíl od jiných ekonomů a novinářů je spokojený se jmenováním nového guvernéra ČNB.
Českou republiku doslova drtí inflace. Kde je podle vás její největší příčina? A dalo se této situaci předejít nebo je to přirozený cyklický ekonomický jev?
Inflace je vždy měnovým jevem a je spojena s uplatňováním měnové politiky. V této souvislosti si musíme připomenout, že v poslední dekádě se velmi nezodpovědně chovaly centrální banky, zvláště pak Evropská centrální banka, ale i americký Federální rezervní systém (FED). Relativně dlouho a masivně používali tzv. kvantitativní uvolňování peněz. To znamená, že do ekonomiky se dostávalo podstatně více peněz, než odpovídalo výkonnosti ekonomiky. To se projevilo především v nafukování cen různých aktiv, zvláště pak např. akcií a nemovitostí. V současné době se tato dlouhodobě nezodpovědná politika bude čím dál více projevovat v růstu spotřebitelských cen.
Inflace v ČR, ale i v jiných evropských státech, v USA, i jinde ve světě je prakticky nejvyšší za posledních 30 let. U nás je vedle výše zmíněné nezodpovědné politiky centrálních bank (ECB, FED, ČNB) způsobena i vnějšími faktory. Jedním z těchto vnějších faktorů je ideologický a ekonomicky nesmyslný projekt Green Deal, v rámci kterého mají být v našem prostředí likvidovány standardní způsoby výroby energií a současně je centrálně řízen z různých institucí EU, hlavně Evropské komise, a je tak zasahováno do standardních tržních procesů.
Druhým vnějším faktorem jsou dopady covidismu, především dlouhodobé ekonomické lockdowny, které narušily jemné předivo dodavatelsko-odběratelských vztahů. Následkem toho je vznik nedostatkové ekonomiky u celé řady komodit (průmyslové výrobky, suroviny, stavební hmoty, dřevo, technologické celky, spotřební zboží, potraviny atd.), a jejich následné zdražování.
Třetím vnějším faktorem je válka na Ukrajině, kterou někteří američtí politikové nazývají dokonce třetí světovou válkou (George Söros v Davosu na Světovém ekonomickém fóru). Jiní, jako např. Jeffrey Sachs (ředitel Earth Institute při Kolumbijské univerzitě a zvláštní poradce generálního tajemníka OSN Anthonyho Guterrese), ji nazývá válkou mezi Ruskem a USA, kdy tvrdí: „Znám svou zemi dobře. (Její) vůdci jsou připraveni bojovat až do posledního Ukrajince,“ – toto je jeho citace z rozhovoru, který poskytl Corierre dela Sera z 1. května 2022. Tato válka, embarga a sankce prosazované a schvalované ze strany Evropské unie, se v konečném důsledku bolestivě v podobě rychlého růstu cen dotýkají i statisíců českých domácností a vhánějí je tak do sociální pasti a chudoby.
A to pomíjím skutečnost, že současný spekulativní růst cen energií, surovin a dalšího embargovaného zboží zvyšuje nakonec příjmy těch, kteří tyto komodity mají, tedy hlavně Ruska. Sankce vůči Rusku se tak zatím nejen víceméně míjí účinkem a nemají předpokládaný efekt, ale dopadají zejména na naše sociálně slabší spoluobčany.
Přestože inflace roste ve všech evropských zemích, v České republice je její výše takřka dvojnásobná, než v eurozóně. Čím si to vysvětlujete?
Nutno připomenout, že výpočet inflace prostřednictvím indexu spotřebitelských cen v ČR zahrnuje i takzvané imputované nájemné. Proto je pomocí tohoto ukazatele vykazovaná v ČR vyšší míra inflace než v EU. Pokud bychom použili takzvaný harmonizovaný index spotřebitelské inflace, tak podle posledních údajů Eurostatu z 18. 5. 2022 vykazuje naše inflace 13,2 % a průměrná inflace zemí EU 8,1 %. Paradoxně, tato vyšší míra inflace může být dána navzdory učebnicovým poučkám podstatně ČNB stanovovanou vyšší úrokovou sazbou, než jaká je stanovena ECB (blížící se nule). Vyšší úrokové sazby zvyšují náklady firem i domácností, což se paradoxně může projevovat i v rychlejším růstu cen. Opakuji, že bohužel tato reálná situace u mnohých firem nastává navzdory učebnicovým poučkám.
Jak v této souvislosti hodnotíte chování České národní banky, která několikrát po sobě a v rychlém sledu zvedla úrokové sazby. Pomůžou tyto kroky zastavit růst inflace?
Politiku centrální banky, ČNB, považuji za naprosto nevhodnou v současné době. Zvláště pak opakované zvyšování úrokových sazeb, navíc realizované robustním způsobem. Je třeba si uvědomit, že do 23. června 2021, tzn. před necelým rokem, byla základní 2T REPO sazba 0,25 %. Do 5. 5. 2022, tj. za deset a půl měsíce, došlo k nárůstu o 5,5 p. b., tj. 23x. Pro ty, kteří mají rádi údaje v procentech, je to 2300 %. Toto je velmi neadekvátní měnová politika, která pro současnou situaci české ekonomiky nedává smysl. Zvláště pak, když úrokové sazby u ECB zůstávají blízké nule.
Zvyšování základních úrokových sazeb ČNB nemůže v krátké době zastavit růst míry inflace, protože se nenacházíme v situaci „přehřáté ekonomiky“. V případě existence „přehřáté ekonomiky“ by tyto kroky mohly pomoci ke snižování inflace s určitým časovým zpožděním, cca 12–18 měsíců. Ke snižování míry inflace sice dojde, ale až za situace, kdy se roční míra inflace začne porovnávat s celkově vyšší cenovou hladinou, která začala růst na podzim loňského roku. Pro laiky nutno podotknout, že vysoká cenová hladina nám tu bohužel už zůstane i při případném poklesu dynamiky míry inflace.
Někteří ekonomové však tvrdí, že plně zkrotit inflaci není v zájmu některých velmi zadlužených členských států EU, kteří na vysoké inflaci de facto vydělávají tím, že hodnota jejich dluhů ztrácí na hodnotě. Co si o tom myslíte?
Je nutné si uvědomit, že země Evropské unie a zvláště země eurozóny se nacházejí v dluhové pasti a je možné, že jedním z jejích cílů je tzv. monetizace veřejného dluhu. To zjednodušeně znamená snížit celkové zadlužení za cenu toho, že bude poměrně vysoká inflace.
Nevím, jestli naši občané vědí, že absolutně nejzadluženější ekonomikou Evropské unie na konci roku 2021 byla Francie, která měla přes 2,813 bilionu euro dluhu. Druhou absolutně nejzadluženější ekonomikou Evropské unie byla Itálie s celkovým dluhem 2,475 bilionu euro a třetí bylo Německo s 2,433 bilionu euro. Kdybychom se na to podívali pohledem relativního zadlužení – tedy dluhu v poměru k HDP, tak samozřejmě nejzadluženější z Evropské unie je řecká ekonomika (193,3 % HDP) a dalšími nejzadluženějšími ekonomikami Evropské unie jsou ekonomika italská (150,8 % HDP), portugalská (127,4 % HDP), španělská (118,4 %) a francouzská (112,9 %). Tyto ekonomiky nejsou schopny udělat systémové reformy a vykazují chronické problémy. Dá se říci, že politická rozhodnutí Evropské centrální banky, které jsou diktovány Evropskou komisí, mohou vést k dojmu, že dochází ke snaze o tzv. monetizaci dluhu, což znamená splácení dluhu prostřednictvím relativně vysoké inflace.
Vysoké úrokové sazby však zvedají úroky z hypoték, čímž ještě více zhoršují dostupnost bydlení v ČR a řadu rodin dostávají až do existenčních problémů. Neměla by vláda v této věci podniknout nějaké záchranné kroky?
Razantní zvýšení základních úrokových sazeb má vliv i na hypoteční bankovnictví. Omezí přístup k hypotékám, zvláště pak mladé generaci, a může ohrozit ty držitele hypoték, kterým končí doba fixace. Bankami nastavované nové úročení může mít třikrát, možná i čtyřikrát vyšší úrokovou sazbu, než tomu bylo doposud. Tím se takto zasažené domácnosti dostanou možná až do existenčních problémů. Mimo jiné bude razantně omezen přístup domácností k běžným či spotřebitelským úvěrům.
Dále musím konstatovat, že v současné době toto razantní zvýšení základních úrokových sazeb zvláště ohrožuje činnost malých a středních firem, které jsou odkázány na cizí zdroje, resp. úvěry. Ty jsou, za současné situace působení nejméně dvou externích šoků, tzn. covidismu a válečného konfliktu na Ukrajině, v mnoha případech těžko udržitelné. ČNB nebere příliš v potaz reálný vývoj podnikatelského sektoru, kde její politika razantního zvýšení úroků může způsobit ukončení činnosti až stovek firem.
Z krátkodobého pohledu může vést razantní zvyšování úrokových sazeb k růstu nákladů u firem a ke zvyšování jejich nejistot, což se projeví v dalším růstu cen jejich produkce či poskytovaných služeb. Místo toho, aby opatření ČNB působilo protiinflačně, naopak paradoxně může působit proinflačně. ČNB tak reaguje zejména na nákladovou inflaci (ceny energií, surovin), na jejichž vývoj má přitom prakticky nulový vliv, takže nemá možnost ovlivnit pohyb těchto cen.
Na závěr bych ještě řekl poznámku. Když se podíváte na dekádní bilanci, kterou pravidelně zveřejňuje ČNB, zjistíte, že mezi pasiva ČNB patří i závazky vůči bankám v tuzemsku. Tu nejvyšší položku činí pak přijaté úvěry od těchto bank. Když budeme analyzovat tuto položku, zjistíme, že ke konci dubna byly přijaté úvěry ve výši 2,834 bilionu Kč. A kdybych to trochu zjednodušil, tak z této částky musí ČNB bankovnímu sektoru, tedy věřitelům, platit úroky. A to přibližně ve výši 2T REPO sazby, což je v současné době 5,75 %. Při přepočtu na roční náklady za předpokladu, že 2T repo sazba ČNB zůstane stejná po celý rok (5,75 %), komerční a obchodní banky od ČNB získají 163,5 miliardy Kč na úrocích. Takže to jenom na vysvětlenou, proč se bankám tato politika může docela líbit. A sami spotřebitelé či střadatelé vědí, že banky určitě neposkytují tak vysoký úrok, tzn. 5,75 % z úložek, které u nich my klienti máme.
Jak jste spokojen s jmenováním nového guvernéra ČNB, který přece jen avizoval, že není příznivcem zvyšování úrokových sazeb?
Se jmenováním pana doktora Aleše Michla jsem na rozdíl od novinářů a některých rádoby ekonomů relativně spokojen. Aleš Michl má zkušenosti nejen z činnosti v bankovní radě, ale má zkušenosti i s reálnou ekonomikou. Dělal poradce pro běžné ekonomické záležitosti některým vládním představitelům. Aleš Michl ví, jak to chodí ve firmách. Není v zajetí umělých modelů, podle kterých se centrální banka již řadu let rozhoduje a u kterých nejsou naplňována vstupní data, a tudíž ty modely jsou prakticky k ničemu. O tom konec konců svědčí i to, že nejsou schopni naplňovat svůj cíl v oblasti cílování inflace, což je pro ČNB jakási modla. O nereálném postoji některých členů bankovní rady svědčí i to, že hlasují neustále pro velmi razantní zvyšování úrokových sazeb. Neberou v potaz reálnou situaci v české ekonomice a reálnou situaci českých domácností.
Snad lepším guvernérem by mohl být jen člověk, který zná nejlépe teorie týkající se inflace a praktický boj proti vysoké inflaci předvedl v době transformace české ekonomiky, kdy naše země, ve srovnání s jinými zeměmi, kde probíhal podobný proces, byla inflací zatížena nejméně. Tímto člověkem je bývalý prezident Václav Klaus.
Opozice obviňuje vládu, že toho dělá pro boj s inflací velmi málo. Má vláda podle vás vůbec nějaké reálné nástroje, jak s inflací bojovat?
Vláda dosud nedělá málo, ale neudělala prakticky vůbec nic. První opatření, které začne platit od prvního června, je relativně směšné snížení spotřební daně na benzín a na naftu. Vláda s inflací může bojovat, ale spíše z dlouhodobějšího pohledu a spíše politicky.
Víme, že jedním ze zdrojů inflace je například i válka na Ukrajině. Vláda místo toho, aby se zamyslela a postupovala v souladu se zdravým selským rozumem, tak naopak podněcuje ještě ukrajinský konflikt tím, že do něj dodává zbraně. Dnes je již zřejmé, že jde o konflikt mezi Spojenými státy a Ruskem, což přiznávají američtí odborníci – bývalý ministr zahraničních věcí Henry Kissinger, poradce generálního tajemníka OSN Anthonyho Guterrese Jeffrey Sachs, další politici a ekonomové. Přidal se k nim i např. Hans-Georg Maassen, bývalý předseda Spolkového úřadu pro ochranu ústavy. Ten prohlásil: „Nejde o humanitární válku se Zelenským na bílém koni… Je to o něčem jiném, jako často ve válce, jde o mocenské zájmy… Ukrajina je vysoce zkorumpovaný stát.“ Předseda představenstva Volkswagen Herbert Diess prohlásil pro Financial Times: „Měli bychom udělat maximum pro to, abychom válku skutečně zastavili, vrátili se k jednání a pokusili se znovu otevřít svět.“ Tím, že budeme prodlužovat spor na Ukrajině, například i dodávkami našich zbraní, tím poškozujeme zprostředkovaně, ale jednoznačně naše občany, a projevuje se to mimo jiné i rostoucí inflací. Jsem jednoznačně proti válce, je potřeba ji co nejdříve ukončit vyjednáváním. Od toho tu politiky máme.
Je až směšné, co se vše odehrálo v poslední době. Všechny embarga a sankce proti Rusům se obracejí také proti našemu obyvatelstvu. Veškeré zvyšování cen, mnohdy na spekulativní bázi, surovin, plynu a ropy je způsobeno tím, že se vyhlašují sankce a na tyto sankce trh reaguje zvýšením ceny těchto surovin. A co se děje? Děje se paradoxně to, že na tom vydělává právě Rusko. To znamená, že ti, kteří by měli být potrestáni, tak na tom ještě vydělávají.
Rusko má v současné době nejlepší výsledky v platební bilanci. To znamená, že se jim daří. Drahý plyn a embargo na dovoz ze západu způsobily, že ruský běžný účet je v rekordním přebytku od roku 1994. Jeho měna posílila – je na pětiletém maximu, a my to v podstatě platíme.
Takže vláda by měla postupovat tak, aby sankce vyhlašované eurokraty nepoškozovaly české domácnosti a navíc ještě tyto sankce paradoxně nepomáhaly ruské ekonomice. Je potřeba vzít zdravý selský rozum do hrsti a je potřeba začít se chovat po Baťovsku, a ne po eurohujersku.
Často zaznívá také názor, že vládě vysoké ceny vlastně vyhovují, protože díky tomu inkasuje podstatně více peněz na DPH či spotřební dani. Jak to vidíte vy?
Pravdou je, že za 4 měsíce byl celostátní výběr DPH o 31,48 mld. Kč vyšší než v předchozím roce. Nárůst činí 23 %. Výběr u spotřební daně byl taktéž vyšší o 7,68 mld. Kč, což je nárůst 18,5 % oproti předchozímu roku. U spotřební daně je potřeba vzít v úvahu, že část spotřebních daní není závislá na cenách, ale je daná přímo sazbou, např. u benzínu a nafty. Z tohoto pohledu může být vláda ráda, že spotřebitelé ještě mají peníze na to, aby kupovali zboží postižené zvýšením cen. Nutno však podotknout, že se ukazuje, že ve vládě tomu moc lidí asi nerozumí. Zaznamenal jsem některé reakce, např. na výpočet bývalé ministryně Schillerové, jakým způsobem přichází v souvislosti s vysokou mírou inflace domácnosti o finanční prostředky v reálném vyjádření. Reakce některých ministrů této vlády byla směšná a hloupá. Nutno také podotknout, že do této pasti se chytili taktéž bývalí ministři Pilip a Kalousek. Své původní příspěvky na nějakých sociálních sítích museli mazat, protože byly hloupé. Určitě tato vysoká inflace však neprospívá českým domácnostem. Jak jsem již předeslal, čeští politikové by si měli napřed obléct dres České republiky a řešit problémy českých občanů. Ať si čtenáři kriticky zhodnotí, zda by si pak měli vůbec oblékat dresy eurohujerské či americké.
Přestože to vypadalo, že ceny pohonných hmot se již stabilizovaly, opak je pravdou a cena benzínu začala opět rychle stoupat. Kdy to skončí? A je možné očekávat, že ceny pohonných hmot se v nějakém dohledném horizontu sníží?
Stabilizace cen na úrovni mezi 45 a 50 Kč za litr pohonných hmot nepovažuji za stabilizaci. Nedá se očekávat, pokud se nezmění politika hlavních představitelů Evropské unie, že by mohlo dojít k nějakému razantnímu snížení cen pohonných hmot. Už vůbec ne na úroveň zhruba před rokem, kdy se dala nafta nakupovala kolem 27 Kč/litr a benzín kolem 28–29 Kč/litr. Určitý a postupný návrat k normálu by mohl nastat po skončení vojenského konfliktu na Ukrajině, a hlavně po zrušení nesmyslných sankcí a embarg např. v oblasti zákazů dovozu ropy a zemního plynu z Ruska. Ukazuje se, že naopak tato embarga pomohla Rusku získat více finančních prostředků a pomohla dokonce stabilizovat jejich finanční sektor. Rusko bohužel tyto suroviny má, země Evropské unie jimi disponují minimálně. Rusové tak z prodeje dražších surovin realizují podstatně vyšší příjmy, než které předpokládali, že získají. Navíc nutno podotknout, že tato embarga nejvíce poškozují Českou republiku jako téměř nejprůmyslovější zemi Evropské unie. Nutno také konstatovat, že změna technologií na zpracování jiné ropy, než na kterou jsou naše zpracovatelské závody připraveny, by stála řádově několik miliard Kč a trvala by ne jednotlivé měsíce, ale v řádu několika desítek měsíců. Bez ruského plynu a ropy se ještě několik dlouhých let neobejdeme. A proto by čeští politikové měli hájit ne zájmy jiných zemí Evropské unie, ale zájmy českých domácností a českých firem.
Jak do tohoto kontextu zapadá snaha EU i české vlády na odstřihnutí se od ruské ropy nebo dokonce i ruského plynu? Je to podle vás krok správným směrem?
Snahu odstřihnout se od ruské ropy a ruského plynu považuji za nepřátelský akt vůči občanům, domácnostem a firmám v České republice. V žádném případě to není krok správným směrem. Nepoškodí to Rusko, ale poškodí to zejména naše obyvatelstvo. Evropská unie jedná ideologicky, bez rozmyslu a bez používání selského rozumu. Její opatření se míjejí účinkem a naopak vedou k tomu, že se ještě posiluje finanční nezávislost Ruska. I kdyby k zákazu došlo, tak není zatím na světě žádná možnost nahradit dodávky z Ruska jinými zdroji. To znamená, že by na tom opět vydělali spekulanti, protože sice by se spotřebovával ruský plyn nebo ruská ropa, ale během transferu by se změnila na ropu a plyn, které přichází z Turecka či Spojených států či jiných koutů světa. Tato opatření jsou pouze kamufláží ze strany politiků Evropské unie.
Do již tak napjaté situace přišla zpráva o tom, že ČEZ výrazně navýší ceny pro nové zákazníky a zákazníky, kterým končí fixace. Zároveň tento polostátní podnik vykazuje historicky nejvyšší zisky, a tedy i dividendy pro stát. Není to jen další skryté tahání peněz z kapes domácnosti a firem do státní kapsy?
Takhle je tento systém nastaven. Nebylo by to nic špatného, pokud by na to nedoplácely české domácnosti a české firmy. Určitě nepovažuji za normální, že naši producenti jsou schopni, i v dnešní době, vyrábět jednu kWh elektřiny za náklady kolem 0,50 až 1 Kč, někteří říkají, že i levněji. A přitom domácnosti v Česku za kWh mají platit 11 až 12 Kč, a firmy ještě více. Toto nepovažuji za normální.
Často se mluví o tom, že jak elektrickou energii, tak plyn překupujeme, a proto je u nás výrazně zdraží, než v zahraničí. Neměli bychom tedy změnit celkovou energetickou politiku naší země?
Myslím si, že je na čase, abychom vystoupili z trhu Evropské unie s energiemi, zvláště pak s elektřinou. Je zapotřebí co nejdříve začít obchodovat v Lipsku pouze přebytky námi vyrobené elektrické energie, kterou sami na území ČR nespotřebujeme. V Česku vyrobenou elektrickou energii můžeme prodávat českým domácnostem a firmám napřímo pomocí českých výrobců, kteří mají většinou svou vlastní distribuci (mám na mysli obchodní oddělení, distribuční síť je v rukou státu). Není důvod čekat delší dobu s tímto opatřením. Toto může vláda realizovat velmi rychle, ale musela by se tímto zabývat a nesměla by opět plnit příkazy Bruselu v této oblasti. Podotýkám, že Česká republika je zatím soběstačná při výrobě elektřiny. Česká republika navíc již mnohokrát zachránila před blackouty zelenající mozky v Německu. Podpořila vícekrát i rakouskou energetickou síť, když měla tato síť nakročeno na blackouty.
Comments